Vertigo – Daleko

Saxofonista MARCEL BÁRTA, pianista VOJTĚCH PROCHÁZKA, cellistka a zpěvačka DOROTA BAROVÁ, trumpetista OSKAR TÖRÖK, basista RASTISLAV UHRÍK a bubeník DANIEL ŠOLTIS jsou velmi výrazné osobnosti česko~slovenské hudební scény, pod názvem VERTIGO již 17 let společně vytvářející hudbu, která nezná hranic. Vydává se novými směry a prozkoumává stále nové kompoziční, interpretační i zvukové možnosti.

Po třech letech od posledního alba („Nononononininini“, 2016) vydává VERTIGO nové, celkově již sedmé album, s názvem „DALEKO“. Invencí, energií a schopností vyprávět příběhy skrze hudbu je VERTIGO zase o kus dál. Dalo by se říci, že optikou předchozí tvorby nové album nepřekvapí tím, že opět překvapí. Kapela i zde, jako již na předchozích albech, využívá zvukových možností elektroniky v kombinaci s akustickými nástroji, jimž dávají vyniknout mimořádným hráčským schopnostem všech zúčastněných hudebníků. Autory většiny skladeb jsou MARCEL BÁRTA a VOJTĚCH PROCHÁZKA (oba skladatelé v kapele mají různé silné stránky). Vlastní kompozice zde mají i tři další členové kapely.  Přesto je to do značné míry nadčasové album, je to hudba vytvořená z lásky, spíše než povrchní snaha o trend. Potřebujete vysokou toleranci k šílenství, ale je těžké popřít půvabnost písní, jako jsou „FVNC“ a „Vtipálek“.  Rytmicky nejpřitažlivější kompozicí je „Baletní suita pro začátečníky a mírně pokročilé“ (Vojtěch Procházka), současně je nejdelší (9:45).  V závěru zvolňuje tempo a vytváří napětí.

Další lahůdkou je Bártova skladba „Pod hladinou“ s vokálem Doroty Barové, která působí jako filmová hudba. Ray Bradbury má své následovníky a jeho Ilustrovaný muž funguje i zde pod hladinou. Jsou příběhy, které žijí vlastním životem. Právě takové na sobě nosí záhadný Ilustrovaný muž. Celé jeho tělo pokrývají tetování, která vytvořila dávno zmizelá čarodějka snad z jiné planety. Bezejmenný vypravěč se setká s Ilustrovaným mužem a nahlédne do výjevů, které se mu odehrávají před očima. „Vtipálek“ jako nejkratší píseň (3:33) působí velmi heavy, je to doopravdy nejvtipnější kousek alba, dokládající, že Marcel Bárta má nejúžasnější fantazii: i když jsou lidé mrtví, jsou stále zranitelní v tom smyslu, že když jsou zničena všechna díla autora, ten trvale zmizí. Pouze však do chvíle, kdy zazní „Vtipálek“.

Slovenský jazyk je zastoupen i na tomto albu a opět básní/textem Ivana Kraska v písni „Za oblokmi“, kde zní hang drum.  Děti po celé zemi jsou hluboce zapojeny do vzrušující hry, kterou nazývají „invaze“. Jejich rodiče to považují za neškodnou zábavu, dokud nenastane invaze. Zatím je DALEKO, ale blíží se nezadržitelně. Nejzáhadnější název kompozice spatřuji v perspektivě „Hipsterjugend“. Zde je tvůrčí srdce Vojtěcha Procházky představené v plné parádě. Miluju všechny ty škatulky, adolescentní ikony do každé doby! Rychle střídat a bez námahy, Hippies, yuppies, depešáci! Jenže dresy jsou těsná košile a trendy se rychle okoukají. Pro hipstera žádný problém. Vybaven tekutou flexibilitou přežije snad sezónu. Tento text je od ostravského kvarteta Sheeva Yoga, ovšem domnívám se, že se ke kompozici docela hodí.

Celému albu patří absolutní hodnocení: ★★★★★★★★★★!

Do sítě duchů se chytil… duch. Děkuji kapele Vertigo také za „FVNC“.

Ξ★Ξ      Album „DALEKO“ vzniklo ve studiu Sono Records ve spolupráci se zvukovými mistry Milanem Cimfem a Pavlem Karlíkem. Na obalu a bookletu alba jsou použity výtvarné motivy vycházející z tvorby Marcela Bárty, autorem grafické koncepce bookletu je Jakub Spurný (Studio Najbrt). Album bylo podpořeno grantem Ministerstva kultury ČR i Magistrátu hl. m. Prahy a distribuuje jej společnost SUPRAPHON, ve fyzické i digitální podobě. Také v e~shopu Animal Music je tradičně k dispozici ve formátech CD, WAV a MP3.

Ceny Tais Awards & Harvest Prize pro Vertigo a členy bandu:
★ 2012: kategorie Band.
★ 2013: Marcel Bárta, kategorie Song II.
★ 2017: Song I.: „Je nutné“ (autoři: Oskar Török, Ivan Krasko, hraje Vertigo)
★ 2019: Dorota Barová za album „Iluzja“

Zdroj: https://www.taisawards.com/inpage/vertigo-daleko/


Adam Baruch review

This is the seventh album by Czech / Slovak Jazz ensemble Vertigo, which comprises of saxophonist / clarinetist / vocalist Marcel Barta, trumpeter / vocalist Oskar Torok, cellist / vocalist Dorota Barova, keyboardist Vojtech Prochazka, bassist Rastislav Uhrik and drummer Daniel Soltis. The album presents eleven original compositions; five by Barta, three by Prochazka and one each by Barova (with her lyrics), Torok (with lyrics by Slovak poet Ivan Krasko) and Soltis.

The music is a highly interesting mixture of contemporary Jazz, Chamber Classical music and some Fusion elements, a wonderfully weird, almost Zappaesque concoction, which offers a superb balance of composed and improvised music and should leave no open-minded listener indifferent.

Since I am exposed on a daily basis to huge quantities of new music, it is not surprising that it is very difficult to surprise me 😉 However this music is definitely a breath of fresh air with its chutzpah and seemingly complete disregard of conventionalism or populism. As a result the listener gets exposed to something different with each track on the album and yet the entire continuity preserves an aesthetic coherence, despite the diversity.

The modus operandi of the ensemble is definitely focused on group performance, with the soloing being rather secondary, which does not however limit the superb individual contributions by all the members, which can be distinctly heard by an attentive listener. The intense ensemble sound dominates the proceedings and interestingly the usage of the human voices as instruments empowers the total result and adds another dimension.

This music might require more than one listening session in order to penetrate the complexity and intricacy, but is definitely worth the effort. Personally it´s time for me to dig into the earlier recordings by the group, which are hopefully bearing gifts of the same nature.

Overall this is a heck of an album, completely innovative and stunning by its chest of musical treasures, which is wholeheartedly recommended. My respect towards Czech / Slovak Jazz is well justified again and if you are bored by the mundane Jazz albums that clutter our life, this is definitely a fountain of youth 😉 Enjoy and well done people (of the universe without plastic)!

Source: http://www.adambaruch.com/reviews_item.asp?item=106499